Na jméno José Manuel Barroso si jistě všichni pamatujeme. Bývalý portugalský premiér se stal v roce 2004 předsedou Komise a tuto pozici opustil až za celé desetiletí, kdy předával štafetu současnému předsedovi Junckerovi.
Barroso se významně podílel na chodu EU v době finanční krize a prosazoval tvrdou politiku škrtů… Goldman Sachs je název rovněž velmi známý, za kterým se skrývá globální investičně bankovní společnost, která vydělala neuvěřitelné množství peněz na finanční krizi, jíž podle všeho sama do značné míry spustila, nebo tomu minimálně velmi výrazně napomohla. A co mají Barroso a Goldman Sachs společného? Barroso nyní pracuje ve vysoké funkci v Goldman Sachs International a jako poradce v Goldman Sachs.
Nuda se nekoná
Barroso se očividně bál, že se v politickém důchodu bude nudit a tak přijal přes 20 funkcí v oblasti umění, vzdělávání a byznysu. Účastnil se Mezinárodního ekonomického fóra a kontroverzní konference v Bilderbergu. Všechny tyto aktivity však musela posoudit Komise, aby nedocházelo ke střetu zájmů.
Od 1. května 2016 se už Barroso na ničí názor ptát nemusí a tak může klidně pracovat u společnosti, která má za sebou už desítky skandálů. Jakožto předseda Komise musel Barroso uklízet, co tato společnost světové ekonomice nadrobila, a to vyvolává značné otázky o podjatosti bývalého předsedy a jednání pokud ne vyloženě korupčním, tak minimálně morálně velmi pochybném. Barroso podporoval pumpování peněz do bank, které ztratily značné množství svého kapitálu, a to právě kvůli tomu, že Goldman Sachs naletěly…
Smrtící dieta
Přitom, když vzpomínám na působení Barrosa ve funkci předsedy Komise, vybaví se mi zejména to, jak nesmlouvavý a tvrdý byl na řeckou vládu, a jak neúprosně jí nutil podstoupit škrtovou smrtící dietu. Doufám, že stejně kritický bude i ke svému novému zaměstnavateli, který Řecku pomáhal maskovat skutečnou výši jeho dluhu, což nakonec málem vedlo k řeckému bankrotu a potopení projektu jednotné evropské měny.
Barroso nám ukazuje na problém, který je v EU velmi silný, a to zejména právě v Evropské komisi. Proces »otočných dveří« je velmi prostý. Buď jste ze světa velkého byznysu a jdete pracovat do Komise, anebo si v rámci politické práce zařídíte teplé místečko v nějaké nadnárodní korporaci. Nikdo si toho moc nevšímá a jelikož Komise pracuje za zavřenými dveřmi, je těžké rozpoznat, kdo hájí zájmy jaké lobby a už vůbec nikdy netušíme, co jim za to bylo přislíbeno.
Otočné dveře na pokračování
Komise se již nechala slyšet, že pravidla pro další působení komisařů se měnit nebudou, a to je špatná zpráva pro všechny, kdo si přejí Evropu pro občany a nikoliv pro zájmy byznysu. Jako by nestačilo, že Komise je názory velkého kapitálu do značné míry ovlivňována, což vidíme na vyjednávání TTIP. V době po britském referendu se opět vyrojily požadavky na reformu a Juncker, který se k reformě hlasitě přihlásil, dostal možnost dokázat, že prázdné fráze budou nahrazeny činy. Juncker už ale asi na budoucnost EU nemyslí a plánuje důchod v Barrosově stylu…
Problém s otočnými dveřmi tedy stále trvá. Pravidla nikdo zdá se měnit nechce, ale Goldman Sachs se od prosince 2014 sešel s představiteli Komise již 22x, a to i s komisařkou, která v současnosti vyjednává smlouvu TTIP. Barroso ať si užije svůj důchod, lidmi už je stejně zatracen, ale já se obávám toho, co se děje za zavřenými dveřmi právě teď a kdo za to nakonec reálně zaplatí. Za finanční krizi totiž zaplatil celý svět, ale Goldman Sachs na ní naopak vydělal. Barrosa čekají v Goldman Sachs patrně nekončící bouřlivé ovace a luxusní plat, ale nám všem zůstane v puse další silná pachuť!