Komunistická europoslankyně Kateřina Konečná je před sjezdem KSČM jedním z těch, o kom se diskutuje jako o možném budoucím lídrovi partaje. Jakou má mezi straníky podporu, zjistí už v sobotu, kdy poměří síly třeba s Josefem Skálou, který platí za zastánce radikální linie, mnohdy označované jako stalinistické. Konečná chce jako zástupkyně mladší generace se zkušeností z Bruselu naopak rozhýbat těžkopádné stranické struktury a dát KSČM modernější tvář. „K řadě témat se jako komunisté nejsme schopni dnes postavit. Vidím, že by se KSČM mohla rozkročit daleko dál,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ. Proč komunisté neumí s Facebookem? Jak hodnotí jednání o vládě? A proč považuje za důležité mít slovo na unijní půdě?
Myslím, že jsme trochu rezignovali na to, abychom některá témata otevírali, například i nepodmíněný základní příjem, a že jsme se uzavřeli do programu, který všichni známe, ale dále ho nerozvíjíme. Já jsem člověk, který chce v České republice třeba dalších čtyřicet let žít a říká si, co bude za deset let. K řadě témat se jako komunisté nejsme schopni dnes postavit. Vnímám se tedy jako člověk, který respektuje historii, má úctu k tomu, co doteď KSČM za 25 let udělala, ale vidí, že by se mohla rozkročit daleko dál. Vnímám se jako zástupkyně generace, která bude mnohem více založena na konsensu a dialogu.
Máte pocit, že nyní je přesně ten čas, kdy je nutné udělat ve vedení KSČM změny?
Už několikrát jsem byla vybízena k tomu ujmout se vedoucích funkcí. Vždy jsem ale tvrdila, že je ještě čas. Myslím, že nyní jsme v momentu, že pokud si budeme ještě chvíli říkat, že zbývá čas, tak pak už bude pozdě. Hlavně mě už také začalo mrzet, že některé věci neumíme dostatečně otvírat, že neumíme pracovat se sociálními sítěmi a udělat moderní marketing tak, jak to umí třeba tady moji kolegové ve frakci (KSČM je v Evropském parlamentu členem politické skupiny Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice GUE/NGL; pozn. redakce). Ty lidi máme, ale nedáváme jim příležitost.
Věříte si, že máte ve volbě šanci uspět?
Nejsem asi správný technolog moci. Snažím se vést férovou kampaň. Vážím si toho, co udělali oba dva moji relevantní protikandidáti (Vojtěch Filip a Josef Skála – pozn. redakce). Vojtěch Filip vytáhl stranu tam, kde je. Byť můžeme říct, že prohrál několikery volby jako předseda ÚV KSČM. Za prohrané volby si ale svým způsobem můžeme my všichni.
Já nepočítám delegáty, neobvolávám je. Nabídla jsem svoji vizi, kterou jsem poslala v neděli do světa. Buď delegáty osloví, nebo ne.
Mladí komunisté, které jsme oslovili, si stěžovali, že někteří funkcionáři by si své funkce zachovali nejraději i po smrti. Vidíte to také tak? Nebude tohle představovat odpor?
Nenarážím na odpor, protože ho nevyhledávám. U nikoho nelobbuji. Já si troufnu říct, že znám většinu okresních předsedů, jezdím za nimi. Tam nevidím lidi, kteří by chtěli ve funkcích zůstat do konce života.
Chcete více vtahovat mladé lidí do dění ve straně, i kdyby vám kandidatura nevyšla?
Určitě, protože ono se ukázalo, že je to nutnost. I já jsem mladá u nás ve straně, i když je mi 37 let. Nám ve straně chybí generace 50 až 60 let. To byla revoluční doba před třiceti lety, kdy mladí lidé nevstupovali do strany. Ale musím říct, že máme poměrně velkou základnu lidí kolem čtyřicítky, třicítky i mladších. Co se týče našich priorit do komunálních voleb, tak mám pocit, že jsou skvělé, ale nebudeme je umět prodat, protože jsou napsány jazykem, kterému lidé nebudou rozumět. Neumíme zaujmout v době, kdy mediální mainstream hraje velkou roli. Babiš sice neumí psát na Facebooku, ale všichni tam hltají jeho příspěvky. To samé na Twitteru. Nikoho nezajímá, že to nedělá on, ale nějaká PR agentura. I my se musíme této době přizpůsobit.
Uzavřeli jsme se v roli opozice. A podle mě jediná cesta, jak vrátit KSČM na dvojciferný výsledek, je být v tomto razantnější.
Máte vysvětlení, proč KSČM dosáhla v parlamentních volbách svého historicky nejnižšího výsledku?
Základní příčinu neúspěchu vidím ve dvou nebo třech bodech. Jeden byl ten, že máme pocit, že musíme mít všechno zanalyzované a stále to vysvětlovat. Některé strany předkládají jednověté programy. Když řekneme, že chceme zrušit daňové ráje, tak k tomu musíme napsat půlstránkový elaborát, jak to chceme udělat. Ten ale v dnešní době nikdo nečte. Nechceme být těmi, kteří budou říkat hesla. Myslím, že v tom jsme přestřelili.
Zároveň jsme podcenili sociální sítě. Všechny relevantní subjekty na nich fungují. Zvláště ty, které nám braly voliče, jako hnutí ANO.
Svezli jsme se i s tím, co je negativně vnímáno na všech politických stranách v Česku. Všechny padaly. Lidé jim přestali z nějakého důvodu věřit.
Poslední bod byl ten, který už jsem zmiňovala, že jsme se příliš vžili do role opozice. Občas si říkám, proč jsme tak strašně rezignovaní, když se nám tolik věcí povedlo.
Půl roku bez vlády? Velká ostuda
Navzdory svému výsledku dnes zažívá partaj možná svou historickou roli díky Andreji Babišovi a vyjednávání o vládě. Jak se vy osobně stavíte ke spolupráci s miliardářem? Může hájit myšlenky, které jako strana zastáváte?
Nejsem z toho šťastná. Na druhou stranu respektuju výsledek voleb a jako politikovi, který nechce dělat laciná gesta, mi nic jiného nezbývá. Půl roku bez vlády je docela velká ostuda. Fakt je ten, že nám neskutečně ujíždí vlak. Na mnoho témat nám chybí zásadní sdělení, protože vláda neexistuje. Nejsme schopni být bráni vážni, když na jednání jezdí premiér a ministři v demisi.
Jestli voliči rozdali takto karty a je zcela evidentní, že by tak učinili i v dalších volbách, které by přišly brzy, tak je podle mě neskutečně nezodpovědné s tímto hrát kartu dalších voleb nebo toho, že se budeme chovat principiálně.
To, co my bychom měli dělat – a ve vyjednávání se o to snažíme – jsou priority, přes které by neměl jet vlak. Prostě využít toho, že je tu někdo, kdo naši podporu potřebuje, a říct si, za co mu ji dáme. Zároveň ale – to se teď neděje – říct si i, do kdy mu ji dáme. Programové prohlášení je de facto cár papíru. Tam si můžete napsat modré z nebe. Ale my bychom měli chtít po Andreji Babišovi zcela jasné časové ukotvení, do kdy ty kroky budou učiněny. Ve chvíli, kdy se tak v krátkém časovém horizontu nestane nebo by si chtěl vyjednávat s někým jiným, tak abychom měli možnost vzít zpátečku a říct: a dost. V tu chvíli bychom měli mít šanci odejít s důstojností.
Pochopí to i vaši voliči?
Musíme jim to začít daleko více vysvětlovat. Já mám tu zkušenost, že ještě do soboty to celkem chápali. Ale poté, co Andrej Babiš podpořil v rozporu s mezinárodním právem útok na Sýrii, tak to je věc, přes kterou u nás nejede vlak. My jsme také chtěli, aby bylo jasné, že Česko bude veškeré operace provádět pod mandátem Rady bezpečnosti OSN. Je fakt, že nyní se to poměrně hodně láme. Bude určitě velmi důležité vyjednat s Andrejem Babišem právě to, aby se něco podobného – a teď nemyslím pouze jeho neznalost zahraniční politiky, ale vyjádření rychlejší, než si dovede domyslet důsledky – neopakovaly. Myslím, že komunisté vždy byli a budou ti, kteří stojí na straně míru. Nemůžou jít do koalice s kýmkoliv, kdo je na straně války. To už je precedentní věc.
Budeme muset s Andrejem Babišem znovu otevřít téma zahraniční politiky, protože si uvědomujeme, že takhle to prostě nepůjde.
Nejste tedy spokojená s tím, jak se vedou jednání o nové vládě?
Ne. Právě proto, že mám představu, že by měly být mnohem transparentnější. Na druhou stranu já jsem byla na jednání nejvyšších orgánů naší strany, kde ti lidé rozhodli, že chtějí, aby se jednání o prioritách vedly dál. To respektuji. Každopádně kdybych dostala tu šanci, tak bych je vedla mnohem otevřeněji především vůči členům strany. Myslím, že je velká chyba, že někteří členové dnes netuší, co vlastně vyjednáváme.
Měla by se KSČM spokojit s tím, že dá vládě podporu, nebo by měla usilovat o ministerská křesla?
Musím říct, že osobně nejsem ve vyjednávacím týmu. Mám pouze informace, které poskytuje ÚV strany. Nedokážu říct, jestli tam nějaká taková debata probíhá. Kdybych já měla možnost vyjednávat, tak by to bylo především o programu a těch datech, která jsem zmiňovala.
Zároveň je to i o tom, že my se nechceme podílet na moci, zároveň se domníváme, že bychom si po dlouhé době zasloužili vládu, která by nebyla složená jen z lidí, kteří mají nějaký politický background a protože jsou ve straně a jsou ministry. Ale konečně bychom mohli mít vládu odborníků, nebo minimálně na těch střetových ministerstvech. Mohli by to být lidé, kteří nejsou spojováni s žádnou stranou, ale jsou ve společnosti respektováni. Myslím, že by to pomohlo i politické kultuře. Samozřejmě bych byla ráda, kdyby s námi naši partneři tato jména minimálně konzultovali.
Ve hře pořád také varianta, že by komunisté vládli spolu s ANO a SPD Tomia Okamury. Jak se k tomu stavíte?
Byť mám spoustu výhrad k sociální demokracii, tak je to stále etablovaná strana. Tuším, kdo je jejich krajský šéf v Ostravě a s kým mám vést rozhovory na určitá témata. U SPD to vůbec nevím, nehledě na to, že sice respektuji počet voličů SPD, z druhé strany ale je řada témat, kde s nimi nejsme schopni najít shodu. Oni jsou totiž takoví, že když se podíváte na prohlášení Tomia Okamury z roku 2013, tak jsou v kontradikci s tím, co říká dnes. A já nevím, jestli mám věřit Okamurovi 2013, 2018 nebo možná 2022. Vždycky hraju raději s čitelnými partnery.
Z druhé strany musím respektovat i to, že ÚV řekl: pokračujte zatím ve vyjednávání a neřekl s kým nebo jak. Určitě by to bylo jedno z témat, kdy bych já byla hozena před tuto variantu, že bych si do 24 nebo 48 hodin svolala ústřední výbor a zeptala se na jejich názor. To nemůže rozhodnout sám předseda.
Pokud byste s ANO nějakou formou na vládě „spolupracovali“, oblastí, kde budete narážet, bude už zmiňovaná zahraniční politika. Co budete požadovat?
Budeme chtít, aby ministerstvo zahraničních věcí pod jeho vedením nebo kohokoliv z jeho koaličních partnerů minimálně respektovalo mezinárodní právo. Pokud budou prováděny nějaké operace a naše armáda do nich bude zapojována, tak aby to byly operace pod hlavičkou Rady bezpečnosti OSN. Budeme chtít, aby i lepším způsobem vyjednával v rámci Evropské unie. Jak jsem řekla, máme tu neskutečné množství otevřených témat – například brexit, který se projeví i v našem zákonodárství, čeká nás víceletý finanční rámec – a já myslím, že bychom konečně jako Češi měli přestat říkat na všechno jen ne, ale měli bychom začít předkládat alternativy. Budeme chtít, aby s námi byly konzultovány.
Kariéra v Evropě
Měli by mít Češi možnost rozhodnout o vystoupení z EU?
Já jsem pro to, aby Češi měli možnost rozhodovat v referendu o řadě otázek, tudíž i o této otázce, pokud bude navržena příslušným počtem voličů. Z druhé strany si myslím, že nám brexit krásně ukázal, že musí být vedená dlouhodobá a vysvětlovací kampaň. Všech, kteří mluví o jednoduchém czexitu, se ptám: a co po tom? A nikdo mi neřekl relevantní plán. Naši vojáci ochrání hranice možná tak na Šumavě, na pár dnů. Naše hospodářství je založeno na exportu do zemí EU. S námi se rozhodně nebude nikdo mazlit tak, jak se mazlí s Velkou Británií.
Docela podporuji myšlenku levicového hnutí Diem 25, které říká, že Evropa má posledních pět let na svoji demokratizaci. Jinak se prostě rozpadne. Já si myslím, že to nakonec bude ona sama, která se zahubí svým neustálým neřešením problémů nebo špatným řešením. Žádný czexit možná ani nebudeme potřebovat.
Už dříve jste uvedla, že si chcete i v případě zvolení do čela strany ponechat mandát europoslankyně. Jde to skloubit?
Nechci si brát příklad z Jiřího Pospíšila (předseda TOP 09 a europoslanec – pozn. redakce), který to podle mě nekloubí příliš dobře. Ale znám příklady kolegů ze své frakce. Já si hlavně myslím, že historická změna se začne dít v Evropě a je dobré tady mít své čelní představitele.
Z druhé strany si uvědomuji obrovskou časovou náročnost. Nalijme si čistého vína, ten nejdůležitější politický život končí. Žádná legislativa už není předkládána. Evropský parlament zasedne naposledy v květnu. Pak jsou evropské volby. Byla by škoda, kdybych se některých trialogů (jednání mezi institucemi EU o výsledném kompromisu ohledně konkrétního legislativního návrhu; pozn. redakce), co nás čekají, nezúčastňovala, protože znám to zákulisí. Jsem otevřená se o tom pobavit se svými kolegy ve straně. Ale pokud by to trochu šlo, chtěla bych mandát dokončit.
Pokud by vám nevyšla kandidatura do vedení strany, chtěla byste znovu kandidovat do Evropského parlamentu?
Nominace mám, jsem za ně ráda. Pokud mě budou straníci dál podporovat, tak jsem připravena jít do toho znovu. Myslím, že se nám i dost věcí pro Českou republiku podařilo – například v energetice, v klimatickém balíčku, ale i teď v dopravě.