Před více jak týdnem uzavřel svoji roční práci zvláštní výbor Evropského parlamentu Postup Unie pro povolování pesticidů (PEST), ve kterém jsem vykonávala funkci místopředsedkyně. Zřízení tohoto výboru bylo vyústěním práce mojí a několika dalších poslanců, kteří po celou dobu svého mandátu neustále upozorňovali na nedostatky v současném systému hodnocení a povolání pesticidů v EU, zejména pak ve světle obrovského skandálu s glyfosátem a jeho výrobcem společnosti Monsanto. V práci výboru se tloukly dva proudy. První proud hnaný zejména kolegy z pravice a podpořený lobbistickým tlakem zemědělců, který tvrdil, že současný systém je bez chyby a s glyfosátem se nic špatného nestalo. Druhý prosazovaný mnou a dalšími, zejména levicovými politiky, který ukazoval na řadu pochybení, která se v procesech hodnocení těchto chemických látek udála v posledních letech i ztrátu důvěry veřejnosti v orgány EU s těmito pochybeními související. Upozorňovali jsme na nedostatek transparentnosti celého procesu, na fakt, že vědecké studie, ze kterých vychází hodnotící orgány, si píší sami výrobci. Jednou vyhrála pravice, podruhé zase my. Což se projevilo i na konstrukci mandátu celého výboru, který do jisté míry otázku glyfosátu velmi potlačil a nesměl se jí přímo zabývat, či se vyhnul kritice současného trendu obdělávání půdy v EU.
Co se tedy nakonec podařilo prosadit?
V rámci doporučení výboru jsme prosadili výzvu, aby veřejnost měla nově včas přístup ke všem vědeckým studiím, které výrobci pesticidů v žádosti o licence předkládají. U schválených pesticidů by také měly být sledovány jejich dopady na lidské zdraví a výsledky tohoto výzkumu by měly být také veřejně dostupné. Z hlediska kontrolních orgánů by mělo dojít také k prověřování tzv. koktejlového působení těchto látek. Problém je, že pesticidy jsou testovány samostatně, ale přijímány jsou do těla s potravou nebo vodou jejich směsi, o jejichž vzájemném působení dosud nikdo nic pořádně neví. Již po několikáté jsme vyzvali k úplnému zákazu používání pesticidů v místech, která využívá veřejnost a především zranitelné skupiny obyvatel jako děti – školy a školky, důchodci – domovy důchodců, pečovatelské domy, těhotné ženy – porodnice či nemocní – nemocnice. K používání pesticidů ve městech neexistuje prostě žádný rozumný důvod. Co už se tak úplně nepovedlo, je formulování výzvy k tomu, aby se evropští zemědělci více zaměřili na alternativní formy obdělávání půdy a snížili hrozivé množství pesticidů užívaných v současnosti na polích. Je bohužel evidentní, že se zemědělci stali absolutně závislí na těchto látkách, tím jejich otroky a že nemají ani nejmenší vůli se jejich části vzdát.
Na závěr je potřeba říct, že EU má stále nejlepší systém hodnocení pesticidů na světě, nicméně to neznamená, že tento systém netrpí řadou vad. Práce výboru odhalila zásadní vliv lobbingu a průmyslu na hodnocení těchto látek, který často vede k rozhodnutím, kdy EU podstupuje nepřijatelné riziko v souvislosti se zdravím svých občanů. Na tomto se bohužel změní v následujících letech jen velmi málo. I přesto doufejme tedy, že si Evropská komise a Rada alespoň vezmou naše odhalení a doporučení k srdci, nezůstanou v zajetí průmyslu a se současnou situací se pokusí něco udělat.