Konec levné práce? Už by bylo na čase.

Ekonomika roste, na výplatních páskách zaměstnanců se to však moc nepromítá. Ačkoliv logicky by mělo. České firmy, které krizi přežily, se totiž už většinou oklepaly a podle nedávno zveřejněného průzkumu téměř polovina z nich se chystá investovat. Je otázkou, kolik vloží do výrobního zařízení či modernizace provozu a jak budou investovat do motivace svých zaměstnanců. Zhruba před šestadvaceti lety tehdejší vrcholní politici s lehkostí té době vlastní básnili o tom, že do tří, do pěti nebo sedmi let životní úrovní doženeme Rakousko. Po třech, po pěti, po sedmi letech tato vábnička, která měla odvést pozornost od budování divokého kapitalismu, z jejich úst tak často nezněla. Čtvrtstoletí poté a po vystřídání několika vlád různého zabarvení – od modré po oranžovou, dalších a dalších lákavých slibů, předseda ČMKOS Josef Středula prohlásil, že podle aktuálních údajů bychom se na úroveň Rakouska a Německa dostali za 115 let. Má pravdu. Vždyť kupříkladu hodinové mzdy českých pracujících dosahují pouhých 29 procent platů rakouských a 28 procent výdělků v Německu! A ač se šéfové mnohých firem snaží říkat opak, práce v Česku je levná. Přes 60 procent zaměstnanců nedosáhne ani na průměrnou hrubou mzdu, která činí 26 072 korun. Nedivím se, že z nejvyšších pater české politiky opět zaznívá něco o blbé náladě. Po masových demonstracích před čtyřmi roky proti reformám Nečasova kabinetu lidé doufali v to, že právo na spravedlivou odměnu za práci budou nové vlády brát vážně. Bohužel. Tématu Konec levné práce se na podzim chopila největší odborová centrála. A vzhledem k přislíbenému zvýšení mezd v některých společnostech se zdá, že velmi zdatně. Růst české ekonomiky je jeden z nejvyšších v rámci celé EU. Není tedy důvod, proč by si čeští pracující z toho ekonomického koláče, který je větší díky jejich každodenní práci, neukousli víc než dosud.