Vždycky se ráda ve vánočním čase dívám na nejrůznější přehledy, které hodnotí rok, co se nenávratně blíží ke svému konci. Například na nejlepší knihy a filmy roku, nejzajímavější vědecké objevy, nejpřevratnější vynálezy. Většinou se jedná o velmi milé a zajímavé články, které dodávají optimismu. Bohužel je pak ale vždy minimálně jeden článek, který zasévá spíše obavy, protože se věnuje konfliktům, které nám všem budou dělat vrásky i v následujícím roce.
The International Crisis Group (česky Mezinárodní krizová skupina, dále jen ICG) funguje již od roku 1995 a vznikla zejména kvůli událostem ve Rwandě, Bosně a Somálsku. Na konci roku tato skupina prezentuje 10 konfliktů, na které se doporučuje v následujícím roce zaměřit. Přestože se vždy snažím být velmi opatrná, pokud jde o výsledky prací velmi často samozvaných expertních skupin, články od ICG obsahují mnoho zajímavých postřehů a jsou do značné míry oproštěny od onoho černobílého vidění světa, které nám tak často prezentuje naše pravicová scéna.
Konec dominance Západu
Dominantní postavení USA na mezinárodní scéně slábne; instrumenty pro kolektivní akci jako např. Rada bezpečnosti OSN jsou paralyzované; organizace snažící se prosazovat odpovědnost mezinárodních aktérů jako např. Mezinárodní trestní soud jsou ignorovány a znevažovány. To jsou jedny z hlavních bodů, které mají podle ICG vliv na současný stav světa a blízkou budoucnost.
Jelikož dominantní postavení USA na mezinárodní scéně skutečně slábne, stále více zemí se snaží posílit svůj vliv nebo snížit vliv svých soupeřů, a to i zasahováním do mezinárodních konfliktů. ICG však varuje, že to neznamená, že bychom měli podléhat nostalgii. »Nostalgie může zkreslovat. Příliš hezký portrét doby éry západní hegemonie by byl zavádějící. Použití iráckých chemických zbraní proti Íránu v 80. letech; v 90. letech krveprolití v Bosně, Rwandě a Somálsku; války po 11. září v Afghánistánu a v Iráku; brutální kampaň Srí Lanky v roce 2009 proti Tamilům; a zhroucení Libye a Jižního Súdánu: toto se stalo v době – a v některých případech kvůli – americké dominanci a soudržnosti Západu.«
10 konfliktů ke sledování
Jaké jsou tedy podle ICG konflikty, které bychom měli v roce 2019 úpěnlivě sledovat? Jemen; Afghánistán; napětí mezi Čínou a USA; Saúdská Arábie, USA, Izrael a Írán; Sýrie; Nigérie; Jižní Súdán; Kamerun; Ukrajina; Venezuela.
Když se laskavý čtenář podívá na prvních pět konfliktů, zjistí, že jak sama ICG píše, pokud jde o špatný stav světa, nebyly USA jen »nevinným kolemjdoucím«. Viz několik příkladů:
Konflikt v Jemenu – zde přilévá benzín do ohně zejména dlouholetý spojenec USA, Saúdská Arábie, která zasahuje i proti civilním cílům a páchá válečné zločiny za dohledu a podpory západních zemí. USA, Francie i Spojené království poskytují zbraně a podporu pro Saúdskou Arábii při útocích na šíitské síly v Jemenu. Podle některých zdrojů v Jemenu operují i žoldnéři z USA.
Konflikt Saúdská Arábie, USA, Izrael a Írán – Saúdská Arábie, USA a Izrael sdílí společný názor, že vláda v Teheránu je hrozbou a že její vliv by se měl omezit. Washington proto odstoupil od jaderné dohody z roku 2015, obnovil sankce proti Íránu, nastolil agresivnější rétoriku a pohrozil silnými odvetnými opatřeními v případě íránské provokace.
Když k tomu tedy přidáme ještě dlouhodobé působení USA v Sýrii a Afghánistánu, a obchodní válku s Čínou, zjistíme, že USA je přímo napojena na hned polovinu nejžhavějších konfliktů v současném světě. Otázkou je: Je působení USA v těchto konfliktech příčinou či důsledkem konce jejich dominance na mezinárodním poli?
Mírový rozvoj světa je zodpovědností všech států a bylo by mylné zastírat, že k chybám dochází na všech stranách.
Mým přáním pro rok 2019 tedy je, aby se z mezinárodní politiky vytratilo ego některých čelných státních představitelů a navrátila se do ní touha spolupracovat a vytvářet mírový svět. Pokud totiž budou některé významné státy pouze trhat dohody a nikoliv vyjednávat nové, z mezinárodní scény se vytratí důvěra. A tam, kde není důvěra, rozmůže se válka…