6. schůze Poslanecké sněmovny, jednání o důvěře vládě Bohuslava Sobotky
Vážení ministři, ministryně, kolegové, kolegyně, na počátku mi dovolte konstatovat: Nic se nemění. A tato vláda navazuje na řadu svých předchůdců. Na počátku svého programového prohlášení sice vláda bombasticky uvedla, že povede Českou republiku na základě sociálně a ekologicky orientovaného tržního hospodářství. Jenže o pár řádek níže mezi hlavními prioritami vlády neuvedla vůbec nic, co by se životního prostředí týkalo. Současná vláda tak ukazuje jediné, že jde ve stopách svých předchůdců a tím bylo a bohužel i je ignorování zlepšování životního prostředí minimálně mezi hlavními prioritami vlády.
Nyní si vezměme programové prohlášení v části, kde jsou konkrétní resortní priority Ministerstva životního prostředí. Jistěže mezi resortní priority v novém vládním období patří novela zákona o posuzování vlivu na životní prostředí. Ono totiž vládě nic jiného nezbývá, neboť nám Evropská komise vyhrožuje infringementem, který může skončit až zastavením čerpání evropských fondů. Takže toto v programovém prohlášení být muselo, ať by nyní za mnou seděl téměř kdokoliv. A hlavně je nutné velmi rychle učinit kroky, které povedou k realizaci slíbeného opatření. Příprava zákona občas může trvat i tři, čtyři roky a ty vážně jako republika nemáme.
Také nová Zelená úsporám jistě správně patří mezi vládní priority. Ovšem to není nic nového a objevného. To měli v programu i předchozí ministři životního prostředí. Zde jsem spíše zvědavá, jak si nové vedení ministerstva poradí s administrativou programu, protože to byla jeho největší slabina v letech minulých. Stejně tak pokud vláda mluví o zjednodušení administrativní náročnosti pro operační program Životní prostředí, lze konstatovat snad jen tolik, že po zkušenosti z minulosti by zde možná daleko více jako první krok prospělo, aby dopisy adresované ať už Státním fondem životního prostředí či Ministerstvem životního prostředí sobě navzájem nešly po Praze až tři měsíce. A aby návrhy na nové výzvy z operačního programu Životní prostředí neležely na stolech náměstků či ministrů životního prostředí půl roku a více.
Jsem ráda, že vláda za svou prioritu po dlouhé době považuje ochranu povrchových vod a zadržování vody v krajině a především ochranu půdy. Tím také doufám, že už nepřipustí jakékoliv změny v zákonu o zemědělském půdním fondu a že snad konečně skončí doba ničení a zastavování úrodné půdy a nehospodárného zacházení s vodními zdroji.
Ovšem co mě nejvíc zklamalo? Je to bod priorita Ministerstva životního prostředí týkající se zákona o odpadech. Pane ministře, prostřednictvím předsedajícího, to opravdu myslíte vážně, že předložíte vládě jen novelu zákona o odpadech, a to až v polovině roku 2016, jak to máte napsáno v programovém prohlášení, čili nikoliv nový zákon, na který tady čekáme téměř osm let, nový zákon, který by měl upravit nově celou oblast odpadového hospodářství. V programovém prohlášení zmíněný problém přílišného skládkování je sice velmi důležitý, ale rozhodně není jediný, který musí nový zákon řešit. A navíc čemu věřit, chce se mi říct, a to ve chvíli, kdy jste mi před deseti dny na interpelacích slíbil, že nový zákon o odpadech připravíte ve věcném záměru ještě letos a dokonce, že nám jej předložíte do konce prosince i v paragrafovém znění. Je více slovo ministra či programové prohlášení? A čemu tedy věřit ve chvíli, kdy se podepisuje něco, co jako ministr zodpovědný za tento resort téměř ten samý den řeknete jinak. Kdybyste si totiž dal tu práci a mezi priority Ministerstva životního prostředí zařadil nový plán odpadového hospodářství, a to byste měl udělat urychleně, protože vaši poslední dva předchůdci se na to vykašlali a jen prodloužili platnost předchozího plánu, tak byste věděl, že mnohé segmenty zpracování odpadu mají vážné problémy a bez nového zákona o odpadech nelze najít řešení. Mimochodem odpadová legislativa je pod velkou kritikou Evropské komise, která žádá urychlenou koncepční legislativní změnu, jinak uvidíme z Evropské unie jen poskrovnu peněz na odpadové hospodářství. A novou odpadovou legislativu také zoufale potřebují obce, města a kraje, aby byly schopny se připravit na nové již schválené opatření z Evropské unie.
Chce se mi tato oblast shrnout snad jen tak, že v oblasti odpadového hospodářství už nejsme ani v hodině dvanácté, ale několik minut po ní, a i když to není vaše vina, každá další minuta čekání vašeho ministerstva bude znamenat jen průšvih pro české občany a firmy, i ztrátu nemalých finančních prostředků, nehledě na další poškozování životního prostředí.
A teď k ekologickým tématům, která v programovém prohlášení vlády podle mého názoru zcela chybí.
Za prvé je to právní úprava zákona o Šumavě. Před rozporem, který na Šumavě je mezi na jedné straně ekologickými aktivisty usilujícími o nedotčenou přírodu a na druhé straně lidmi žijícími na Šumavě, kteří chtějí žít a využívat okolní přírodu, prostě neutečete. Tento rozpor je třeba řešit a divím se, že to není ve vládních prioritách, zvláště ve chvíli, kdy již z vašich úst slyšíme plán na zřízení nového pátého národního parku. Nic proti tomu, ale v situaci, kdy máte, pane ministře, nedořešenou situaci na Šumavě, kdy Národní park Krkonoše a Podyjí ani nejsou ukotveny vlastním zákonem, v tomto případě dá se říci by možná bylo vhodné se zamyslet nad celou koncepcí národních parků a chráněných oblastí a nejen otevírat témata, co dál vyhlásíte. Stejně tak jako v programovém prohlášení, ani v koaliční smlouvě není slovo o tom, co bude stát dělat a jak vaše ministerstvo vyřeší náhradu újmy z hospodaření v chráněných územích. A že mluvíme v řádech stovek miliónů, to víme oba, a stejně tento dlouhodobý problém ani vidu, ani slechu.
Koncepci a strategii ochrany přírody a krajiny se programovému prohlášení prostě vyhnula, byť se dá podobné téma najít v koaliční smlouvě, ale je to škoda. V programovém prohlášení dále není zmíněna ani dlouhodobá bolest ministerstva, a to kvalitní kontrola dodržování předpisů ochrany životního prostředí prostřednictvím České inspekce životního prostředí. Tato instituce je dlouhodobě podfinancována a podle toho také vypadají její výsledky. Každý, kdo to myslí vážně a koncepčně s ochranou životního prostředí, se musí soustředit na zlepšení jejího fungování a zlepšování a personální posílení všech kontrolních institucí, které má vaše ministerstvo ve své gesci.
Bez zajímavosti není ani mimoběžnost programového prohlášení a koaliční smlouvy. Logické by bylo očekávat, že obecnější koaliční smlouva bude rozpracována podrobněji v programovém prohlášení, ale tak tomu v tomto případě není. A bylo by zajímavé vědět, co je nadřazené čemu. Například zda vláda bude nebo nebude mít ve svých prioritách obchvaty měst, neboť v koaliční smlouvě to je, ale v programovém prohlášení to již není, ačkoliv budování dálnic je v programovém prohlášení explicitně vyjmenováno. Není třeba zdůrazňovat, že pro životní prostředí jsou obchvaty měst mnohem důležitější než kilometry nových dálnic.
Mnoho z takto konkrétních závazků z programového prohlášení vypadlo. Zdá se mi, jakoby se vláda tak trošku lekla, k čemu se v koaliční smlouvě zavázala. Celkově na mě programové prohlášení působí dojmem narychlo spíchnutého textu, kde se nikdo do hloubky nezajímal o celou komplexnost problému. Toto je s podivem, když vláda byla jmenována tak pozdě a vládní koalice byla známa takřka od voleb, a tudíž měla mnoho času na přípravu textu. To značí snad jen to, že rozpory ve vládní koalici jsou velmi hluboké a tyto rozpory neumožňují popsat mnohé priority dopodrobna. Spíše to vypadá na vládu, která bude hasit jen to nejnutnější a do koncepčních záměrů se bude pouštět jen velmi neochotně.
Vážená vládo, vaše předsevzetí jsou neurčitá a často si protiřečí. Není možné dát důvěru někomu, kdo nemá podle toho, co píše, představu, co s ní bude dělat. Krásných deklarací jsme zažili mnoho a minimálně vaše programové prohlášení ukazuje, že vůbec netušíte, jak je realizovat. Za normálních okolností by se chtělo říct vrátit k přepracování, to zde dnes bohužel nejde. Proto vzhledem k tomu, že myšlenka snad byla dobrá, realizace prozatím za pět, ode mne dnes uslyšíte zdržuji se.