Není problém nasytit chudé, problém je nasytit bohaté!

Právě tato slova se mi obvykle vybaví, když vidím záběry, jak se nakládá se surovinami. V našich končinách to byly v letních měsících například papriky, které pěstitelé nechali shnít, nyní je ohlášen přebytek brambor, ale v historii bychom našli i vylévání mléka a další.
Ne snad, že by se jednalo o špatné či závadné tovary, jen neviditelná ruka trhu způsobila, že zatímco více než jedna miliarda lidí hladoví, jinde se potraviny vyhazují. A nejde jen o zemědělské produkty, ale i o dále zpracované suroviny či polotovary. Není tajemstvím, že potraviny těsně před koncem doporučené spotřeby, nebo těsně po ní, obchodní řetězce raději nechají zlikvidovat. Podle nich je to výhodnější. Jenže to je právě kámen úrazu. Jak se mohou srovnat s vědomím, že likvidované potraviny by nasytily nespočet lidí? Jak můžeme nazývat za rozvinutý systém ten, který upřednostní svůj zisk před solidaritou ne s chudými, ale přímo s hladovými? V tomto ohledu vítám kroky Generálního finančního ředitelství, díky kterým by mohly být darované potraviny osvobozeny od 15% daně. Snad se i vlivem tohoto opatření podaří zlepšit nelichotivou statistiku, která uvádí, že se jen v ČR vyprodukuje ročně na 700 tisíc tun potravinového odpadu, z čehož asi polovinu tvoří odpad od obchodníků a výrobců.
Naši předkové se z bohatých roků, které jim při sklizni vytvořily úsměvy na tvářích, radovaly, dnes se z podobných sezón spíše smutní. Nadúroda je dokonce některými označována za problém. V případu zmiňovaných brambor se například během posledních deseti let v České republice zmenšila rozloha, na které se pěstují, o více než polovinu.
Není etičtější a rozumnější využít přebytků či nevyužitých (a podotýkám nezávadných) potravin pro ty, kteří přístup k základní lidské obživě nemají a hladoví, než dělat megalomanské a mediálně vděčné sbírky? Chápu, že různé sbírky sice pomáhají, ale jde přece o systémové řešení, které zajistí stálý přísun potravin. Podle mě lze tohoto dosáhnout, zvláště, když analýzy (např. odborná analýza Global food – waste not, want not) ukazují, že jen v EU se vyhodí téměř 50 % jídla, které nemá „správnou“ barvu či tvar. To je nejen zbytečné mrhání potravinami, ale i vodou, která byla k výrobě spotřebována, energií a lidskou prací.