Skvělá panelová diskuse na téma „Očkování“ na půdě Vysoké školy zdravotnické v Praze.
Já jsem hovořila o tom, že Evropský parlament, Evropská komise a Rada, v současnosti vedou debatu o větším sladění očkovacích kalendářů. Jedná se o vcelku logický krok, vzhledem k tomu, že přenosné nemoci neznají hranice a rády se šíří. Jak nám v součanosti ukazují rozsáhlé epidemie spalniček ve Franci, Itálii, či Rumunsku. Rozhodně nechci tvrdit, že je nezbytně nutné očkovat děti na úplně všechny choroby. Je možné vést debatu, která očkování mají být na seznamu povinných a která ne. Např. u tetanu, který není přenosný z člověka na člověka, by šlo nejspíše zavést další výjimky. Nicméně, před přenosnými chorobami, jako jsou spalničky, černý kašel, pravé neštovice apod. chrání společnost jen a pouze kolektivní imunita, budovaná skrze plošné očkování dětí. Tím, že očkujeme děti, chráníme následně i dospělé, kteří postupně imunitu v letech ztrácí a lidi, kteří nemohou kvůli alergii očkování přijmout. Proočkovanost by měla být u těch nejzávažnějších chorob mezi 90-95%, klesne-li pod, vznikají epidemie. Výjimky z této povinnosti zajisté mohou existovat, zvláště pokud jsou prokazatelně zdravotního charakteru, nicméně je zjevné, že pokud by jiných než zdravotních výjimek bylo přespříliš, ohrozí se bezpečnost i celý systém. Rodiče, kteří se často mylně domnívají, že očkování je škodlivé pro jejich dítě, vlastně chtějí, aby riziko spojené s očkováním nesli rodiče jiní místo nich a oni poté požívali výhod kolektivní ochrany. Což, jak jistě uznáte, není udržitelný stav a jedná se o morální hazard. Lepší ochranu než očkování vůči těmto smrtelným nemocem dosud nikdo nevymyslel. K očkování je potřeba přistupovat s rozumem a to v případě obou stran sporu. Čili pojďme se bavit o tom, čeho se můžeme vzdát v rámci povinnosti, ale neohrozme prosím bezpečnost společnosti.