Každá přírodní katastrofa je tragédií, která neblaze ovlivňuje lidské životy a chod země, ale i celého regionu. Pokud se navíc tyto katastrofy stávají v oblastech, jako např. Haiti a Nepál, ztrácíme slova, kterými bychom mohli situaci popsat.
Už před prvním zemětřesením nebyl Nepál dostatečně urbanizován, země byla sužována chudobou. Po několika zemětřeseních v posledních několika týdnech 8 milionů obyvatel Nepálu potřebuje humanitární pomoc, která bohužel vázne. Pravda, podílejí se na tom i samotní obyvatelé, ale jedná se o činy lidí, kteří jsou zoufalí a potřebují pomoc.
Nutné je především znovuoživení zdravotnických zařízení a služeb v zemi, zejména v odlehlých oblastech, a to i poskytováním lékařských stanů a vybavení, které nahradí zdravotnická zařízení, jež byla poškozena a zničena.
Domnívám se, že je povinností nepálské vlády a mezinárodního společenství, aby zajistily, aby se děti, které byly odloučeny od rodičů, s rodiči, co nejdříve shledaly. Je nutné, aby se děti staly středobodem humanitárních intervencí. Musí jim být věnována zvláštní pozornost, protože se nachází v obzvlášť citlivé situaci.
Humanitární pracovníci zaznamenali případy podvýživy a hrozby zneužití dětí a obchodování s nimi. Zdůrazňujeme, že je důležité přivést děti zpět do školních lavic, což ovšem nebude možné bez značného a uceleného úsilí Nepálu a mezinárodních společenství.
Nepřijatelné jsou pro nás problémy s celními postupy u humanitárních dodávek. Žádáme zrušení veškerých tzv. daní z pomoci, které na dodávky humanitární pomoci uvalila místní policie na nepálských hranicích. Pomoc se má rychle dostat na místa, kde je potřebná, a nesloužit jako prostředek ke kšeftování.
Žádám tedy Evropský parlament a všechny členské země, aby co nejvíce pomohly Nepálu a jeho obyvatelům postavit se na nohy. Dřívější stav Nepálu nebyl uspokojivý, ale teď je zcela katastrofální. Nebezpečí třetího zemětřesení je reálné.