Smlouvy mezi EU a třetími zeměmi: Jak konečně začít zohledňovat zájmy občanů?

Vzhledem k současným událostem v souvislosti s vyjednáváním o dohodách TTIP, CETA, TiSA a dalšími dohodami se třetími zeměmi vypracovala frakce Evropského parlamentu GUE/NGL dokument shrnující představu frakce o tom, jak by mělo vyjednávání o dohodách vypadat a jaká ustanovení by měly dohody obsahovat. Je třeba připomenout, že v poslední době se ještě rozvířila debata o těchto dohodách, mezi nimi nejvíce asi o TTIP, neboli tzv. transatlantickém obchodním a investičním partnerství, která má za cíl vytvoření volného trhu mezi EU a USA. Vyjednávající strany se snaží vytvořit dojem, že dohoda povede k nárůstu pracovních míst, zvýšení HDP a usnadnění přístupu na americký trh pro malé a střední podnikatele z EU. Skrytou, i když naštěstí stále více poodkrývanou, stranou mince však je, že dle některých studií by v důsledku přijetí dohody jen v Evropě došlo ke ztrátě zhruba 600 000 pracovních míst, zpomalení růstu HDP, snížení mezd a vzrůstu finanční nestability. Stejně tak by s velkou pravděpodobností došlo například ke snížení limitů pro bezpečnost potravin dovážených z USA. V neposlední řadě je zajímavé, že vyjednávání o smlouvě, která by měla podle příznivců přinést výhody pro malé a střední podnikatele, probíhá za zavřenými dveřmi za účasti velkých společností. Problematické však nejsou jen tři výše zmíněné nejdiskutovanější smlouvy, ale také další smlouvy uzavírané mezi EU a třetími zeměmi. Ty totiž kladou důraz především na spolupráci v ekonomické oblasti, ale nezohledňují (nebo jen málo) lidská práva, možný negativní dopad smluv na civilní obyvatelstvo a životní prostředí, soulad smluv se zásadami udržitelného rozvoje a další problémy. Ačkoliv odpor proti uzavírání smluv v této podobě vzrůstá a například petice proti TTIP má již více než tři miliony podpisů, podoba návrhů smluv zůstává stále stejná. To by chtěla frakce GUE/NGL změnit. Obchod by dle dokumentu neměl být účelem sám o sobě, ale měl by být naopak prostředkem k dosažení prosperity, spravedlivých pracovních podmínek a udržitelného ekonomického rozvoje a odstranění diskriminace. Při uzavírání smluv je proto nutné brát v potaz především práva zaměstnanců a zvažovat dopad smluv na jejich pracovní podmínky, nikoliv upřednostňovat zájmy velkých společností. Smlouvy by tak měly směřovat především k rozvoji společnosti a vytváření pracovních míst, zajištění přístupu k základním veřejným službám a snižování chudoby. Tento přístup by měl být samozřejmostí i vzhledem k tomu, že dle OSN a práva EU má ochrana lidských práv přednost před ekonomickými zájmy. Vyjednávání by dále mělo být transparentní tak, aby k dokumentům o jeho průběhu a k návrhům smluv měla hned od počátku přístup občanská společnost. Zajištěno musí být také schvalování smluv v jednotlivých fázích vyjednávání parlamenty členských států EU a Evropským parlamentem. Je naprosto nepřijatelné, aby uzavírání smluv mající naprosto zásadní a přímý dopad na občany členských států probíhalo za zavřenými dveřmi nejen bez přístupu občanů, ale také bez přístupu národních vlád členských států, jejichž pravomoci smlouvy v konečném důsledku omezí. O právech milionů lidí tak rozhoduje pár osob, které mají na zřeteli nikoliv zájmy občanů, ale pouze zájmy velkých nadnárodních společností. Při uzavírání smluv musí být brán zřetel také na zranitelnost některých odvětví, jako je zemědělství a průmysl. Smlouvy by měly směřovat k ochraně těchto odvětví, podpoře tradičních zemědělských postupů a ochraně zemědělců. Místo toho však například v případě TTIP vidíme zájem na snižování požadavků pro bezpečnost potravin umožněním používání zakázaných pesticidů a dovozu geneticky modifikovaných potravin. V důsledku TTIP by tak mohlo dojít nejen k ohrožení některých odvětví, ale především k přímému ohrožení zdraví obyvatel EU závadnými potravinami. Důraz je nezbytné klást i na ochranu pracovních a dalších práv obyvatel, ekologické standardy a dodržování principů udržitelného rozvoje. A to nejen pouhou proklamací těchto zásad, ale konkrétními závaznými pravidly, za jejichž porušení bude příslušný stát právně odpovědný. Je nezbytné zajistit, že do EU nebude dováženo zboží poznamenané otrockou prací či sociálním dumpingem. Tak tomu dnes bohužel není. Příkladem může být dohoda mezi EU a Bangladéší. Při pádu obchodního centra Rana Plaza v roce 2013 se opět jasně potvrdilo, že pracovní podmínky tamních zaměstnanců jsou neúnosné a hraničí s otrockou prací. Ačkoliv EU proklamuje snahu zlepšit pozici bangladéšských zaměstnanců, konkrétní účinné smluvní nástroje k tomu nemá. Ve smlouvách musí být jasně stanoven způsob vyšetřování, sankce za případná porušení povinností a možnost pozastavení účinnosti smlouvy za situace, že v jejím důsledku dochází k závažnému poškozování práv občanů. Nic takového v dnešních smlouvách nenajdeme. Je nezbytné radikálně změnit jak způsob uzavírání smluv, tak jejich obsah. Arogance zástupců jednotlivých stran při sjednávání dohod nezná hranic. Hlavním smyslem dohod musejí být zájmy občanů, a to jak členských, tak jiných států. Problémem není jen mediálně známé TTIP, ale obecný přístup k uzavírání dohod EU. Občané musejí mít příležitost chránit své zájmy při vyjednávání o dohodách. Účelem smluv musí být od počátku právě jejich prospěch. Tak tomu ale není. Zpráva GUE/NGL nám dává návod, co změnit, aby tomu tak bylo. Prosadit tento přístup však rozhodně nebude jednoduché. Současné vyjednávající strany v čele s velkými nadnárodními společnostmi ho rozhodně podporovat nebudou.