Pane předsedající, vážené dámy a vážení pánové, v prvé řadě mi dovolte poděkovat za to, že jste podpořili naši iniciativu tuto problematiku na plenárním zasedání projednat. Teď totiž není čas na černobílé vidění světa. Umřeli nevinní lidé. Umřeli lidé, kteří zasvětili svůj život péči o druhé a plnili svoji misi v jedné z nejnebezpečnějších zemí na světě. Namísto uznání a podpory se jim však dostalo více než hodinového bombardování, které srovnalo se zemí jediné zdravotní zařízení v oblasti. Navíc ukončilo život zcela bezbranných osob a těch, kteří o ně pečovali. Útok na zdravotní zařízení, personál či pacienty se nedá označit jinak než za zcela zrůdný zločin. Uznává to i mezinárodní právo, které však bylo v sobotu ráno brutálním způsobem pošlapáno. Namísto omluv nyní slyšíme spíše výmluvy a cynismus střídají lži.
Je třeba zaručit, že potom, co pozůstalým vyslovíme svou nejhlubší soustrast, budeme jakožto mezinárodní společenství trvat na důsledném a zcela nezávislém vyšetřování. To by mělo rozklíčovat, co se přesně stalo a ukázat na skutečné viníky, a nikoliv na obětní beránky. Jedině tak dáme jasně najevo, že mezinárodní právo platí pro všechny stejně. Není možné měřit dvojím metrem, a zvláště když jde o tak barbarské činy odporující humanitárnímu právu.
Přijmout pouze omluvu je nepředstavitelné a nic na tom nemění fakt, že pachatelem je stát, který se snaží tvářit jako ochránce demokracie a civilizace. Pokud přijmeme, že nevinní pacienti mohou uhořet ve svých postelích a nikdo za to nepřevezme odpovědnost a nikdo za to nebude potrestán, pak jsme nemuseli vytvářet mezinárodní právo.
Děkuji za pozornost a dovolte mi vyjádřit všem pozůstalým a celé organizaci upřímnou soustrast. A vás, pane předsedo, vyzvat k tomu, abychom za lidi, kteří umřeli, drželi i zde, v Evropském parlamentu, minutu ticha.