Zpráva o strategické vojenské situaci v povodí Černého moře po nezákonné anexi Krymu Ruskem je bohužel dalším materiálem Evropského parlamentu, který vytváří atmosféru strachu a na místo přátelské, diplomatické komunikace upřednostňuje vyhrožování. Při nejlepší vůli jsem ho tak nemohla podpořit, protože se domnívám, že by bylo lepším řešením situace, kdyby obě strany zasedly k jednacímu stolu a uvědomily si, že stále je mnoho věcí a problémů, které nás spojují. Zpráva navíc zdůrazňovala nutnost koordinace postupu EU s NATO. Nezmiňuje se ovšem, jak může užší spolupráce s vojenskou organizací pomoci mírovému řešení diplomaticky značně napjaté situace.
Zarážejí byla věta: „domnívá se (Evropský parlament), že i když je NATO nemůže bránit přímo, má morální povinnost pomoci Gruzii a Ukrajině ubránit se.“ Osobně se domnívám, že by se Evropský parlament jakožto orgán, který by měl pomáhat nalezení shody, neměl uchylovat k takovým formulacím, protože tím napomáhá vytváření válečné atmosféry v celé Evropě. Navíc požadavek, aby Komise podpořila členské státy v jejich úsilí o nalezení řešení pro zvýšení jejich rozpočtu na obranu na úroveň 2 %, považuji za špatný. EU by se měla po letech tvrdé politiky utahování opasků vrátit k péči o své občany a nikoliv zbrojit.