Přestože nesouhlasím zdaleka se vším, co zpráva o strategii EU pro rovnost žen a mužů pro období po roce 2015 zmiňuje, rozhodla jsem se jí podpořit. Primárním důvodem je, že zpráva zdůrazňuje právo na rozhodování o vlastním těle a na sebeurčení, které je základním předpokladem všeobecné rovnosti. S tímto stanoviskem se plně ztotožňuji, protože se domnívám, že by to mělo být nezcizitelným právem každé ženy. Navíc jsem považovala za důležité vyzvat Komisi, aby podporovala členské státy při zajišťování kvalitních, daným zeměpisným podmínkám odpovídajících a dostupných služeb v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, s tím souvisejících práv a bezpečné a legální interupce a antikoncepce i všeobecné zdravotní péče.
Ekonomické faktory „rovnosti“ jsou navíc velmi zarážející. Míra zaměstnanosti žen je 63 % a je-li zaměstnanost vyjádřena v ekvivalentech plného pracovního úvazku, pak činí 53,5 %. Vzhledem k tomu, že platové rozdíly mezi muži a ženami činí 16,4 % a rozdíly ve výši důchodů v průměru 39 %, je jasné, že o rovnosti z ekonomického hlediska si ženy mohou zatím nechat pouze zdát, a to považuji za nepřijatelné. Obávám se, že změny budou pomalé, ale i tak jsem ráda, že se takovému tématu Evropský parlament věnuje.