Svoboda projevu v Turecku: nedávné případy zatčení novinářů a vedoucích pracovníků ve sdělovacích prostředcích a sytematický nátlak vyvíjený na sdělovací prostředky

Dnes jsem podpořila společné usnesení týkající se Turecka. Problematika vztahu EU a Turecka je snad nikdy nekončící odyseou. Na jednu stranu se jedná o východní bránu do EU a kanál, kterým byl Evropě vždy zprostředkován kontakt s blízkovýchodní kulturou, a stát, se kterým máme společnou historii. Na stranu druhou se však jedná o stát, který se svojí současnou kulturou, hodnotovým žebříčkem a stylem života notně liší od toho, na co jsme v EU zvyklí. I přesto, že Turecko učinilo v poslední dekádě mnoho kroků ke zlepšení své demokracie a stavu ochrany lidských práv, je v současné době u něho znát značný posun zpět z již dosažených standardů. V této zemi lze dnes pozorovat rostoucí omezování nezávislosti a nestrannosti soudů, zvyšující se netoleranci současné vlády vůči jakékoliv politické opozici, protestům veřejnosti a kritickým sdělovacím prostředkům a odmítání práva na sebeurčení kurdského národa. Musím s politováním říci, že pokud by měl tento vývoj pokračovat takto i nadále, měla by být asociační dohoda EU-Turecko Evropskou unií vypovězena. Za aktuálně nejnebezpečnější jednání Ankary pokládám politiku podpory nejrůznějších ozbrojených skupin bojujících proti syrské vládě. Nelze tolerovat dlouhodobé porušování lidských práv a jednání v rozporu s mezinárodním právem u státu, s nímž nás váže asociační dohoda.