Vážení přátelé,
znovu se scházíme na místě, s nímž je spojeno tolik hořkosti, smutku, ale i vzdoru. Na místě, které navždy bude připomínat rozporuplnost evropské tradice. Na místě, kde se příslušníci národa, který dal lidstvu Goetha, Beethovena a Marxe, dopouštěli hrůzných zločinů proti lidskosti. Vzpomínka na utrpení vězňů Malé i Velké pevnosti, vytržených z poklidného předválečného života, je varováním pro nás všechny: návrat do necivilizovaných, barbarských poměrů je možný.
Možný a nutný je ale také vzdor proti vlnám vandalství a nelidskosti, které se čas od času převalí Evropou. Vždyť většina z oněch 27 tisíc mužů a pěti tisíc žen, kteří byli vězněni v Malé pevnosti, zde byla kvůli tomu, že se nacistům vzepřela. V této věznici gestapa byli komunisté, příslušníci Sokola, členové odbojových a partyzánských skupin, ale i ti, kdo dali najevo souhlas s útokem na říšského protektora Heydricha či jejich příbuzní. A nebyli zde jen příslušníci českého národa. Spolu s nimi sdílelo tehdejší hrůzný terezínský úděl dva a půl tisíce jiných státních příslušníků, především sovětských a britských válečných zajatců. Důkazem, že nacismus je nepřítelem všech národů, je i skutečnost, že mezi vězni byli také Němci, Francouzi a Poláci.
Přímo v Malé pevnosti, bylo zavražděno přibližně 2 600 vězňů. Mnozí další pak zemřeli v důsledku utrpení při nejrůznějších transportech, nebo na místech, kam je poslaly okupační soudy. Ještě v květnových dnech roku 1945, kdy už bylo nadosah dokončení osvobozování celé naší vlasti, zde nacisté popravili vedení mládežnické odbojové skupiny Předvoj, oné české Mladé gardy. Týden před koncem světové války zde bylo popraveno devět mužů a tři ženy, příslušníci levicových organizací. Mezi nimi Karel Hiršl, vedoucí představitel skupiny Předvoje.
Nikdo z nich nebyl a nebude zapomenut, dokud žijeme my a budou žít naši potomci!
V terezínské Velké pevnosti zřídili nacističtí okupanti židovské ghetto. Z naší dvoj-vlasti sem bylo během okupace deportováno téměř 90 tisíc lidí: 74 tisíc z protektorátu Čecha a Morava, 1400 lidí a ze Slovenska. Dalších 60 tisíc jich bylo převezeno z Německa a z Rakouska. Celkem prošlo terezínským ghettem přibližně 155 tisíc lidí, z nich se konce války nedožilo 118 tisíc.
Nikdo z nich nebyl a nebude zapomenut, dokud žijeme my a budou žít naši potomci!
Pro nás vězňové Malé i Velké pevnosti nejsou statistická čísla. Jsou to stále živé osudy našich předků, jejichž utrpení tvarovalo a tvaruje naše kulturní a politické vědomí. Jsou nesmírně významnou součástí našeho bytí, bez níž bychom se nedokázali orientovat v bludišti současnosti.
Při vzpomínce na statečnost terezínských vězňů si musíme připomenout i další hrdiny. Především ty, kdo se nejvíce podíleli na porážce sil zla, tedy vojáky spojeneckých armád. V atmosféře zpochybňování základních pravd evropských i českých dějin musíme brát v ochranu vítěze 2. světové války. Musíme připomínat hrdinství a smrt milionů příslušníků Rudé armády. Ale též statečnost a zásluhy vojáků ze Spojených států, Velké Británie, Francie, Rumunska či Polska a řady dalších států včetně vojáků 1. československého armádního sboru v Sovětském svazu.
Vážení přátelé.
Osudy terezínských vězňů a bojovníků na frontách druhé světové války jsou spojeny. Zůstávají pro nás i trvalým varováním. Varováním před důsledky nástupu extrémní pravice v celé řadě zemí Evropy. Pod tlakem sociální nespravedlnosti, při pohledu na korupci a rozkrádání veřejných zdrojů, ve stínu zklamání z tak zvaných demokratických stran jako by byly zapomenuty zločiny německého nacismu, italského a španělského fašismu, japonského militarismu a jejich spojenců snad ve všech zemích. Tíha každodenních problémů nás ale nesmí odradit od toho, abychom stále znovu a znovu varovali před návratem onoho temna.
Světové války a vyhlazovací tábory znamenaly zprůmyslnění vraždění lidí ve jménu nesmyslných cílů. A tyto technické možnosti sebedestrukce lidstva nejenže nevymizely, ale naopak se nadále zvětšují. S jejich nárůstem by se měly zvětšovat i naše ostražitost a naše odhodlání. Je třeba znovu ukázat odvahu bojovat proti ideologiím a organizacím, které se neštítí usilovat o návrat barbarství do politiky. Fašismus, nacismus s jeho nenávistí ke Slovanům a antisemitismem, dnes ale též propagandistické pěstování nejrůznějších protinárodních fobií útočících tu na Rusy, jindy na jiné jsou se svými předsudky a odhodláním k násilí nebezpečné národům všude ve světě. Proto nezapomínáme na Lidice, Oradour, Coventry, Stalingrad, Nanking.
Proto nezapomínáme na Terezín.
Děkuji za pozornost.
