Děkuji vám, že jste neztratili historickou paměť a přišli uctít památku obětí 2. světové války, jejíž bojiště zachvátila tři čtvrtiny světa a vyžádala si desítky milionů lidských životů. Mezi nimi i 496 000 Čechů a Slováků, kteří byli zavražděni nebo umučeni nacisty, ale také ti, kteří padli v boji za naši svobodu. Mezi nimi bylo 25 000 členů Komunistické strany Československa. Komunisté byli mezi prvními, kteří se stali vězni nacistických koncentračních táborů, ale byli i mezi těmi, kteří působili v domácím odboji a kteří se zbraní v ruce bojovali za záchranu našeho národa v zahraničních armádách.
Významný podíl komunistů na protinacistickém odboji je dnes opomíjen a zamlčován. Stejně tak, jako se záměrně pomíjí zásadní podíl Rudé armády na porážce nacismu a osvobození Československa, a upřednostňuje se podíl spojenecké americké armády na osvobození části západních Čech. Jsme svědky odstraňování symbolů Sovětského svazu z památníků druhého odboje, zatracována je rudá vlajka – ta vlajka, která v poraženém a zničeném Berlíně zavlála nad říšským sněmem, když ji tam vztyčili rudoarmějci Jegorov a Kantarija, ta vlajka, která vlála z tanků, které nám z východu přivezly zaprášené, unavené rudoarmějce a s nimi to nejcennější – mír. Byli s nimi i příslušníci 1. československého sboru v Sovětském svazu. Osvobození obyvatelé Československa je vítali šeříkem, který se stal symbolem svobody a míru.
Vítězství protifašistické koalice zabránilo úplné likvidaci našeho národa, zabránilo jeho vyhubení, vysídlení a poněmčení jeho rasově přijatelnější části. To byl záměr nacistického Německa, který měl být uskutečněn po válce. V případě vítězství Německa by český národ neexistoval! To je fakt, který si dnes mnozí lidé neuvědomují nebo už zapomněli.
Zdálo by se, že poučení z druhé světové války jsou dostatečná. Po jejím skončení si všichni prostí lidé, politici i národy slibovali – již nikdy! Bohužel, co bylo tenkrát, není dnes, kdy mnoho politiků – a to i ve světovém měřítku – zřejmě trpí sklerózou. Druhá světová válka se nestala varováním, a to především pro politiky Spojených států amerických – ty sice rovněž významnou měrou přispěly za 2. světové války k vítězství protifašistické koalice, ale jejich území nebylo válkou zasaženo a válečná výroba znamenala obrovské zisky. A peníze jsou v kapitalismu více než lidské životy. Proto i dnes se ve světě znovu válčí, umírají civilisté, ženy, děti. Za zájmy USA dnes bojují i vojáci Armády České republiky a pod záminkou atlantické vazby se přeměňuje naše republika v lokaje a kolonii Spojených států amerických.
Žádný slušný občan si nemůže vážit těch politiků, kteří jednají proti jeho bytostným zájmům. Kteří nůa jedné straně ožebračují občany a na straně druhé cpou stamiliony korun do válek ve světě, které mají zvednout americkou ekonomiku a posílit její novodobý kolonialismus. Komunistická strana Čech a Moravy je a zůstává jedinou politickou stranou, která války NATO i USA odmítla a odmítá!
Komunistická strana Čech a Moravy ctí a plně respektuje v zájmu míru mezinárodní právo. V současném civilizovaném světě útočná válka není a nemůže být použitelným prostředkem k řešení mezinárodních sporů. Proto je pro nás nepochopitelný postoj české vlády, která pro své novodobé vazalství a zaprodávání našich národních zájmů zájmům světovému kapitálu a v rozporu s drtivou většinou občanů zatahuje Českou republiku do válečných dobrodružství. Jsme přesvědčeni, že tento svět nemá jinou alternativu své další existence než v nastolení nových, mírových vztahů mezi kontinenty, státy, národy, ale i mezi lidmi. Lidmi různé barvy pleti, politických ideálů, různých zájmů, různého společenského postavení, různého přesvědčení, vyznání i víry. Chceme svět bez válek.
Jsem optimista a věřím v lidský rozum. A věřím v náš národ – ten přece neměl ani v nejtěžších dobách nacistické okupace jenom kolaboranty, ale měl především své statečné vlastence; ti bojovali na všech frontách druhé světové války, na východě i na západě, a bojovali i doma. Byli to muži a ženy, jejichž jména upadají v zapomnění, ale jen díky jim a díky statečné Rudé armádě jsme dnes zde a hovoříme česky. Jedním z nich byl armádní generál Ludvík Svoboda, jehož odkaz je třeba stále připomínat: „Nikdy nezapomeňte, jak lehce jsme svobodu ztratili a jak těžce a za cenu velikého úsilí a velikých obětí našeho a zejména sovětského lidu jsme ji dobývali zpět!“
Vážení spoluobčané, děkuji vám za účast na našem setkání, kdy si připomínáme konec druhé světové války v Evropě a 73. výročí osvobození Československa a uctíváme památku všech, kteří za naši svobodu položili své životy.