Dovolte mi poděkovat oběma zpravodajům za, podle mého názoru, skvělou zprávu i panu komisaři za to, že je tu dnes s námi.
Kjótský protokol byl podepsán již v roce 1997, nicméně nikdy nebyl ratifikován největšími znečišťovateli, jakými jsou USA nebo Čína. Ráda bych zde všem mým kolegům připomněla, že poté, co protokol definitivně odmítly ratifikovat Spojené státy, závisel jeho osud na Rusku.
Ano, bylo to právě ono, jak někteří říkáte, strašlivé Rusko, které je tady poslední rok líčeno mnohdy jako samé dno pekla, které boj s klimatickými změnami vůbec umožnilo. Pokud tuto dohodu mohlo podepsat Rusko, nevidím jediný pádný argument, proč by protokol a jeho novelizaci nemohl podepsat náš nejdůležitější obchodní partner, Spojené státy americké.
V roce 2012 v Dauhá smluvní strany protokolu přijaly jeho změnu, kterou se zavádí druhé období závazků v letech 2013 až 2020. Ano, to, že se EU a Island nadále budou podílet na druhém kontrolním období protokolu, pomáhá našemu boji s klimatickými změnami, ale tento krok je zcela zanedbatelný, když nemůžeme zajistit účast největších znečišťovatelů, jako jsou Čína, Indie nebo právě Spojené státy, jejichž podíl na emisích činil jen v původním protokolu cca 36 %.
Je třeba říci nahlas a jasně: aktuální emise z EU a Islandu nejsou problémem, ze strany EU se jedná o pouhé gesto. Bez největších znečišťovatelů EU nic sama nezmůže. To je důvod, proč musíme naléhat na tyto země v průběhu nadcházející pařížské konference o změně klimatu, aby se k nám připojily.