Rozhovor Eurozprávy.cz
V roce 2002 byla Kateřina Konečná nejmladším členem poslanecké sněmovny, na jaře letošního roku se odvážila postavit i proti svému předsedovi Vojtěch Filipovi na volebním sjezdu KSČM v Nymburku. Už se jí nikdo nesměje, jako tomu bylo na začátku. Mezi starou gardou, která vidí budoucnost v obhajobě sporných tradic, neváhá často kritizovat vedení, že ulpělo v rutinérství a formalismu. Může představovat Konečná začátek obnovy pro komunisty nové éry? V rozhovoru pro EuroZprávy.cz se věnuje svým vizím zejména v Evropě.
Paní poslankyně, v zákulisí Evropského parlamentu i jinde se již nyní vedou trachtace kolem budoucího obsazení šéfa Evropské komise? Zaznamenala jste nějaké pohyby?
Popravdě řečeno tomu nevěnuji přílišnou pozornost. Přijde mi trapné, když se porcuje medvěd, který není chycen. Volby tady nejsou od toho, aby potvrdili politické čachry mocných, ale aby lid mohl vyjádřit svoji vůli.
Myslím, že již bylo oznámeno, že frakce lidoveckých stran (z ČR KDU-ČSL a TOP 09) bude na předsedu Evropské komise podporovat současného předsedu frakce, Manfreda Webera. Prý se i Angela Merkelová nechala slyšet, že je nejvyšší čas, aby v čele Evropské komise stál Němec.
Koho byste jako komunistka podpořila? Objevil se již nějaký adept?
My nejdříve necháme promluvit lidi. To oni musí rozdat karty a nikoliv my někde za zavřenými dveřmi. Já osobně si mohu pouze tak zaspekulovat, jak by se do této pozice hodil například takový Janis Varufakis.
Stojíte na čele budoucí kandidátky KSČM do evropských voleb. Co jsou vaše hlavní priority? S čím byste chtěla oslovit voliče?
V prvé řadě se domnívám, že po pěti letech, kdy jsme řešili dozvuky finanční a dluhové krize, ukrajinskou krizi, uprchlickou krizi a podobně, je nejvyšší čas na pozitivní vizi života v Evropě. EU až příliš ignoruje sociální otázky a občan s jeho problémy se ztrácí ze zřetele ve chvíli, kdy se zraky EU dívají do Sýrie, Libye, Turecka ze stranu před další migrační vlnou.
Jsem přesvědčena, že je nutné provést zásadní politický posun směrem k politikám, jež vytvářejí udržitelný hospodářský růst a plnou zaměstnanost a zaměřují se na boj s chudobou, sociálním vyloučením a příjmovou nerovností ve všech členských státech a mezi nimi. Domnívám se, že se s těmi všemi krizemi projevila nutnost takové Evropy, v níž budou žít sobě rovní, která dosáhne sociálního pokroku a míru a která musí být budována na souhlasu a účasti obyvatel a občanů a také na rovných právech mezi členskými státy.
Chtěla bych vyzvat k ukončení úsporných politik EU, a to mimo jiné i zrušením rozpočtového paktu. Namísto toho vyzývám k veřejnému investování do reálného hospodářství, které se zaměřuje na vytváření důstojných a bezpečných pracovních míst, k provádění aktivních politik zaměřených na potírání nerovnosti a chudoby a k prosazování veřejné kontroly bankovního odvětví a jeho decentralizaci. Do centra politik EU se musí vrátit občan a musí mít i možnost podílet se na rozhodování.
Jak se Vás dotýkají otázky naší zahraniční politiky? Je v Bruselu a ve Štrasburku vůbec nějak pociťována?
Občas se mě někdo zeptá, kdo je český ministrem zahraničí, ale to jsou v dnešní době samozřejmě zlomyslné vtipy. Jinak se česká zahraniční politika, pokud vím, nikde neřeší. Otázkou ovšem bude, co se stane, pokud bude české velvyslanectví v Izraeli přesune do Jeruzaléma.
EU prosazuje dvoustátní řešení a ambasády v Jeruzalémě tomu rozhodně nepomáhají. V tomto případě tedy předpokládám, že by se česká zahraniční politika řešila. Ovšem je nutné zdůraznit, že rozhodnutí české diplomacie, nezavřít ambasádu v Sýrii, je stále vnímáno velmi pozitivně a česká diplomacie se těší v EU značné úctě.
Domnívám se, že když se bavíme o české zahraniční politice, tak se příliš koncentrujeme na osobu ministra, ale nikoliv o těch skutečných odborníků-diplomatů, kterým by se mělo často tleskat.
Je Česká republika srozumitelná v zahraničí? Nemluvíme třemi ústy: prezident, premiér, ministr?
No určitě by šlo tento systém zefektivnit, ale na druhou stranu se domnívám, že si naši nejbližší partneři na toto české specifikum zvykly a nedělá jim vrásky. Asi každý ví, že prim má v těchto otázkách vláda a to, že se občas ne zcela shodne premiér s ministrem zahraničí, je zcela normální, ale musí se to rychle vyřešit. Pravdou ovšem je, že situace, kdy ani vlastně partneři neví, kdo ministrem zahraničí je, není úplně racionálně vysvětlitelná a jistě nebude pochopena.
Čemu jste se naposledy nejvíce zasmála? Co Vás nejvíce rozesmutnilo?
Mám to obrovské štěstí, že mě můj syn rozesmává neustále. Popravdě mě rozesmutnilo zemětřesení a následné tsunami v Indonésii. Kvůli palmovému oleji se o události v zemi velmi zajímám a ze záběrů plných destrukce mi šel mráz po zádech. Vím, že v těchto věcech neexistuje spravedlnost, ale přijde mi, že tyto katastrofy postihují primárně země, které už tak nejsou ekonomicky ve zcela nejlepší situaci. Doufám, že se z toho Indonésie brzy dostane a je mi líto těch značných lidských ztrát.