Vyučování o EU ve škole

Přestože jsem se zprávou kolegyně Drăghici v principu souhlasila, nemohla jsem ji v závěrečném hlasování podpořit a rozhodla jsem se zdržet. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. dubna 2016 o vyučování o EU ve škole sice mířilo dobrým směrem, ale školství stále považuji za doménu národních států. Je ovšem pravdou, že členské státy by měly v informování o pravomocech, činnostech a výsledcích práce evropských institucí výrazně přidat. Informovanost o možnostech, které EU poskytuje, jsou často žalostné a vedou k tomu, že např. dotace si často přerozdělují stále ti samí a zejména ti, kteří je nepotřebují (viz Čapí hnízdo). Na druhou stranu se mi však nelíbilo, že kolegyně Drăghici dává všechny kritiky současného fungování EU do škatulky „euroskeptiků“. Osobně se totiž sice považuji za kritičku EU, ale nikoliv euroskeptičku. Domnívám se, že současný kurz evropské integrace napomáhá spíše velkých firmám, bankám a nadnárodním korporacím a nikoliv občanům, kteří navíc nemají moc prostoru s danou situací něco udělat. Evropu vidím jako sjednocenou ve snaze zajistit Evropanům důstojné podmínky k životu, a ne jako příležitost pro bohaté se ještě více obohatit na úkor většiny. Patřím proto do euroskeptického tábora? Osobně se domnívám, že ne a nechci být takto škatulkována.