Primární, sekundární, terciární a dnes už i kvartární. Právě toto rozdělení sektorů ekonomiky se učí už v základech společenských věd na středních školách. Hned v zápětí se studenti seznamují s rozlišením statků veřejných a soukromých. Jak už názvy napovídají, veřejný statek bude sloužit a je dostupný všem bez rozdílu. Proč o tom mluvím? V roce 2003 vydal Výbor OSN pro ekonomická, kulturní a sociální práva stanovisko, kterým definoval přístup k vodě jako veřejnému statku, nikoliv pouhou ekonomickou komoditu. Na tuto směrnici pak navázala v roce 2010 Rezoluce A/HRC/RES/15/9, jejímž schválením Valné shromáždění OSN uznává, že čistá pitná voda a kanalizace jsou základní lidská práva, která jsou závazná pro všechny signatářské státy Mezinárodní úmluvy o ekonomických, kulturních a sociálních právech (více než 140 států). Vodárny byly často (nejen) v naší zemi privatizovány a dnes jsou v soukromém vlastnictví. Paradoxem ovšem je, že privatizace se mnohdy netýkala vodovodní infrastruktury, jež zůstala v rukou měst a obcí. Toto oddělení mělo za cíl pouze jedno – minimalizovat náklady a maximalizovat zisk, tedy pro soukromého vlastníka. Vodárna inkasuje za vodu (s mírným poplatkem za využití vodovodu) a případná havárie padne na bedra města. Nicméně otázkou, která vyvstává v souvislosti s uvedeným v prvním odstavci, je, zda je v souladu s mezinárodním právem stále častější odpojování spotřebitelů. Uvedu příklad, který mne zaujal v červencovém čísle irského časopisu Socialist Voice. Ten zmiňuje dluhy zmítaný Detroit v USA, kde omezení dodávek vody postihuje více než 150 tis. obyvatel. Tato omezení přichází bez předchozího varování a týkají se i rodin s dětmi či těžce nemocných obyvatel. V současné době není možné žádat po vodárenských společnostech dodávky vody zcela zdarma. To je asi každému zřejmé. Vždyť i samotné společnosti mají například s úpravou vody určité náklady. Otázkou ovšem zůstává, jaká je hranice, která už je neúnosná. A zmíním pouze jedno číslo týkající se konkrétně České republiky. Od roku 1989 zdražilo vodné více než stonásobně. Je tedy stále voda dostupná pro všechny obyvatele?